5 otázek pro ... Mgr. Helenu Klimusovou Ph.D.

Mgr. Helena Klimusová Ph.D. je vědeckou pracovnicí na Masarykově Univerzitě v Brně. Již mnoho let se také věnuje canisterapii a je členkou správní rady Anitera o.p.s. V prosinci 2008 jsme se jí zeptali na našich 5 otázek.

1. Jak jste se s animoterapií poprvé setkala?

Poprvé to bylo vlastně na zkouškách canisterapeutických psů, tuším v roce 2002, kde jsem byla s kamarádkou a její labradorkou. Zkušenější canisterapeuti tam vyprávěli o svých zážitcích i o různých postupech, které v canisterapii uplatňují. O pár měsíců později jsme se domluvili ve stacionáři poblíž mého bydliště na pravidelných návštěvách.

2. Co Vás přesvědčilo, že animoterapie "funguje"?

Ve všech ostatních terapiích je přítomna interakce mezi dvěma či více lidmi. V animoterapii ale vedle lidského terapeuta působí zvíře coby zprostředkovatel terapeutického působení nebo jakýsi ko-terapeut. Pro mnoho klientů už samotná společnost zvířete může být něčím vzácným a obohacujícím. Co se týče "fungování" či prokazatelné objektivní účinnosti terapie, to považuji zvláště v psychologii za hodně složitou otázku, třebaže subjektivně se mi zdá animoterapie velmi prospěšná - v opačném případě bych se jí asi tolik let nevěnovala.

3. Máte nějaký osobní zážitek související s animoterapií, který považujete za takový ten "malý zázrak"?

Nevzpomínám si na nějaký převratný okamžik. Spíše bych řekla, že podobné zážitky máme skoro při každé návštěvě, těžko něco konkrétního vybrat. Vždycky je radost pozorovat i malé pokroky klientů. Například nedávno chlapečka, který má velké obtíže s řečí a téměř nemluví, jak si podává se psem "packu" a s vážnou tváří a velkým úsilím mu sděluje: "Těší mne".

4. Co přinesla animoterapie Vám osobně?

Rozhodně rozšíření mého pohledu na zvířata a jejich obdivuhodnou schopnost empatie - tím myslím schopnost vycítit, co od nich konkrétní člověk v konkrétní situaci potřebuje. A postižené děti, se kterými pracujeme, mne určitě inspirují a obohacují svou schopností radovat se z přítomného okamžiku.

5. Co byste přála oboru animoterapie do budoucna?

Myslím, že určitá část oboru bude zcela jistě profesionalizována, ale bylo by škoda odradit množství dobrovolných terapeutů, z jejich nadšení a práce ve volném čase se u nás tento obor přece do značné míry rozvíjí. Na druhou stranu je zde pochopitelná potřeba ochránit klienty prostřednictvím vysokých požadavků na znalosti a odbornost animoterapeutů. Řekla bych, že stále budeme hledat rovnováhu mezi těmito dvěma hledisky.

Více o Mgr. Heleně Klimusové Ph.D. a naší správní radě zde.

©2009 Obsah: Anitera o.p.s.
©2009 Web design: www.preklady-korektury-webdesign.cz